Děkuju. Myslim, žes vyjádřila to, co mně se vyjádřit nepodařilo (o kontextu, samoúčelnosti, o tom, jak dítě vnímá vyšetření apod. - dokonce i o tý kovářově kobyle jsem už přemýšlela, protože mám ped.-psych. vzdělání :-)) Právě jsem volala do jednoho stacionáře, abych nás tam objednala a první co mi paní řekla, že v tomhle věku to ještě je v pohodě. A to je pracoviště, kde s tím mají spoustu zkušeností...
Jinak si taky myslim, že Zábojek je ten případ, který se vyvíjí ve skocích - to jeho bráška má ty přechody mnohem plynulejší. Zábojek jeden den jen seděl, pokusy o plazení přeskočil a druhý den najednou chodil kolem nábytku. A tak to má skoro se vším, proto to považuju za pravděpodobný i u mluvení. A tím spíš mě bude mrzet, pokud se ukáže, že to lítání po vyšetřeních bylo zbytečný. Taky si říkám, že ze mně vycítí, že jsem mu nedala dost času - jakože mu nedůvěřuju - no takhle to není přesně co chci říct, ale nenapadá mě lepší formulace :-(