to, že některé batolata mluví míň či začnou později většinou není tím, že je to rodiče "neučí". I v našem případě se osvědčilo přestat vyvíjet nátlak, ono stejně dítě, které mluvit nechce, nedonutíte. Synek ale překvapoval - pobíhala jsem po bytě a hovořila zcela dospěle sama k sobě: "krucinál, kam jsem položila ten zelený svetr?..." dosti vzteklá, že ho nemůžu najít hned. Po chvíli jsem to vzdala a naše dvouleté nemluvící a dítě mi jej doneslo. (Ví, co je "zelený" nebo mne videlo pohodit svetr a na rozdíl ode mne si pamatuje kam?)
Asi mám taky to, co nazýváte "divným přístupem" - na hlavu si dáváme čepici a čistíme si zuby, některé boty jsou kecky a jiné gumáky, ale "kde je hlava" "či kde jsou zuby" jsme teda "nevyučovali".
Pasivní kontakt s mluveným slovem má syn ale rád - sám si donese knížku a ukazuje, o kterém zvířátku si chce "číst". Jezdí na kole a na nočník chodí, když potřebuje (sám se svékne, oblékne) a pro mne přijde, že mám "výsledek" odnést do záchoda. Na to, aby sděli, co potřebuje, je dost vynalézavý a pokud náhodou nechápu, zkusí to jinak. (myslím, že by se neztratil ani mezi Papuánci :-). Mluvit bude, až přijde čas. Takový ty dětský výrazy jako "bakbak" (špinavé, fuj, nesahat), "eee" ,"lulat" a podobné stejně ani neznám. Naše pediatra je naštěstí nad věcí (... já už taky... :-))