S dovolením budu reagovat i když jsem ještě neprošel celý strom názorů, tedy jen k tomuto příspěvku.
Píšete, že nechápete lidi, kteří chtějí dítě ukrást jen pro sebe.
Ale chápete, až moc dobře. Sama píšete cituji z předchozího příspěvku "Sebrala jsem mu vše co miloval, dceru, jistotu, že když se vrátí z práce, že tam někdo bude a mnoho jiných věcí". Chtěla jste mu ublížit. Nevím, co udělal on Vám, ale vím co jste udělala vy jemu. Muži strádají citově víc, než si ženy mnohdy myslí. Jen nejsou ten typ, který o tom mluví.
Věřte mi, já to vím. Jsem muž a zrovna včera má přítelkyně sebrala mou dceru a bez jediného slova odjela 100km k rodičům. Moje dcera má dnes své první narozeniny.
Budu dělat dort, tvářit se, jako že si někde hraje a večer se snažit rychle usnout ať je to za mnou. Přítelkyně mi taky dávala různé šance typu "..až se polepšíš". Alibismus.
Ještě jednou, opravdu nevím, co bylo mezi vámi (ať už je to kdokoliv) jen se prosím, zkuste vcítit do kůže toho druhého a poznejte trápení, které zakouší díky tomu, že přilnul k dítěti které miluje a které jste mu vzaly.