Jano, já jsem to myslim nemyslela jako přirovnání, i když to tak asi vyznělo. Spíš se mi asi ta poznámka, že děti cíleně NEUČÍŠ co kde mají, spojila s problémama, který my momentálně intenzivně řešíme (a ještě dlouho budem:-)). Že prostě kluky neučil nikdy nikdo nic - čimž neřikám, že to tak je u vás. To jsem rozhodně říct nechtěla, a pokud to tak vyznělo, omlouvám se.
Podle mě komunikace v DD spočívá v tom, že se mluví na děti hromadně, proto maj tu češtinu tak šílenou - vesměs všechny. Děti se oslovujou jednotlivě jen minimálně. Tedy to jsou moje informace, a většina pěstounů měla u přijatých dětí s řečí a vyjadřováním velké problémy, i když (nebo protože?) si brali děti větší, u kterých se tak nějak předpokládá, že mluvit umí...
No a s tim "kde máš zoubky?" a tak, to naše děti milovaly, a maj to rády i naše přijatý děti. Podle mě proto, že cítěj úspěch - učíme se tak postupně nový slova, a oni mi při tomhle ukazování/hraní můžou předvést, že si to opravdu zapamatovaly.
(Mimochodem, je to u nás dost úspěšný a pochvala tak motivující, že osmiletej Ondra nám do "ukazování" s dvouletou Markétkou skáče jen proto, aby předvedl, že on to taky umí! Což já vim už sedm let, že:-)).