Prý Albert Einstein nemluvil do doby mezi 4 a 5 lety, a jaký z něho vyrostl kabrňák ! Možná, že jeho pochody se už tehdy ubíraly jinak, než po slovech. Slova vyřešil až později.
O omylech při vyšetřování: Rodiče znají dítě, doktor ho vidí chvilku. Nemůže tolik vidět do dětské hlavičky a hned. U dospělých se ptá, co prodělal, dělá anamnézi (doslova ´vzpomínání´) osobní a rodinnou. U dítěte se ptá rodiče. A stejně je to jako pozorovat helikoptérou džungli, když nevíme, co je uvnitř. Mihne se něco rezatého a nevíme, jestli to byl ocas bažanta nebo veverky a zase to zmizí. Proto je tak důležité uvěřit matce.
A jsou i jiné zdroje chyb: neteř byla na vyšetření EEG a stanovili ji epilepsii (ve věku 19 let). Matka seděla vedle a pozorovala, jak ten roztok, kterým se mažou elektrody na hlavě stéká po čele přes obočí a dcera mrká. To vytváří silné přerušované vlny, každé mrknutí mění tvar impulzu. Sestra hned řekla: epilepsie. Matka řekla: nevidíte, že mrká, když jí to teče před tvář? Upravili to a hle, dítě již nemělo epilepsii - nemrkalo a nekazilo záznam.
Jó, to aby si člověk povzdechl. Všude abychom své dítě strážili !