Já se připojuji k Sonině otázce.
Moje těhotenství bylo ke konci rizikové, chlapeček byl příliš veliký, příliš nízko a zadečkem napřed, přesto se lékaři (v mé přítomnosti) do poslední chvíle přeli, zda není císařský řez zbytečný nebo zda to přirozeně "zvládnou". Byla jsem vystresovaná, protože jsem byla detailně informována, proč to nelze zvládnout. Na lékařském konziliu rozhodl přednosta kliniky, že velké dítě ani poloha koncem pánevním není důvodem pro císařský řez. Pronásledovaly mě příšerné sny a já se během těch dvou dnů, než doopravdy přišly stahy, definitivně rozhodla pro epidurální analgezii jako malilinkatou, poslední záchranu, abych tak moc necítila, jak mě to trhá. Při přijetí na sál nakonec stejně rozhodl službukonající lékař, že to normálně nepůjde a rodila jsem operativně - v epidurálu, z toho jsem strach neměla. Nebylo to nic příjemného, ale jsem vděčná, že jsem nemusela rodit přirozeně.
Od porodu uběhlo už skoro 6 měsíců a nyní jsme se rozhodli pro druhé miminko. Strach z porodu ve mně však zůstává pořád. Asi jsem se už dopředu "zašprajcovala". Jak mě píchne v podbřišku, jsem rozhodnutá říct si o epidurál. Mezi epidurálem při operaci a při přirozeném porodu je velký rozdíl. Maminky, které máte zkušenosti s epidurálem při porodu, napište prosím.
Jana

Jana@post.cz