Zdravím všechny maminky,
tak jsem si přečetla diskuzi,která se zde rozjela kvůli Znojemské porodnici a ráda bych také přidala svůj příspěvek a trochu "pozlobila" paní Lucii, která je 100% obhájkyní této porodnice. Já rodila v lednu 2007 a do dnešního dne mám před sebou porod, jako by to bylo včera. Ráno v 7 hodin mi odtekla voda a jelikož jsem chodila do předporodních kurzů, jak které pořádala porodnice tak k Věře Burianové, věděla jsem, že mám ještě dvě hodiny čas, když nemám žádné jiné potíže a tak nemusím spěchat. Do porodnice jsme dorazili s manželem asi o půl deváté, já neměla žádné kotrakce, jen ta voda nebyla už asi žádná. Hned ve dveřích mě seřvala sestra, že co si myslím, přijít takhle pozdě a to jí za zády visel plakát, na kteém bylo napsáno, že když odteče plodová voda, stačí dorazit do porodnice do dvou hodin u prvorodiček, což já byla. Jelikož jsem ale byla roztřepaná z jejího přístupu, tak jsem raději na její slova nereagovala a šla za ní nechat se vyšetřit. Vložka ale byla suchá a tak mi sestra zkuššeně řekla, že jsem se nejspíš počůrala a žádná plodová voda mi neodtekla, protože to by ji jínak musely vidět na mé vložce. To už jsem se ale nedala, nejsem úplný blázen a i když jsem rodila poprvé, tak poznám trochu moči od kýble plodové vody, který ze mně vytekl, a nechala si zavolat jinou sestru, ta byla naštěstí asi zkušenější a máčkla mi trochu na břicho a hned bylo jasné, že jsem měla pravdu. Měla jsem porod domluvený ale v Ivančicích, jenže jak mi odtekla ráno ta plod. voda, tak jsem přestala malou cítit a proto jsme jeli raději k nám do Znojemské porodnice, aby mi natočily monitor a my pak mohli pokračovat do Ivančic. Ta samá sestra, která mi řekla, že jsem se vlastně počůrala na mě začala křičet, že jestli chci malou zabít, tak mám někam jet, že jsem úplně bez vody a oni mi musí dát antibiotika, aby malá nechytla nějakou infekci. Jméno sestro, Lucie, vážně nevím a ani mě nezajímalo, stejně neměla štítek a abych se jí ptala, tak do toho bych vážně "nešla". Tak nás s manželem umístili do porodního boxu a nechali nás tam. Ještě dopoledne přišel primář Jurčík a jelikož jsem neměla kontrakce, tak do mě strčil ruku a provedl jakýsi hmat, jehož název jsem zapomněla a kontrakce po chvíli přišly. Od té doby jsem již žádného lékaře neviděla a to jsem porodila až večer v 19.45 hodin. Jak již psala DasKa, tak mám úplně stejné zkušenosti, pořád mě sestra cpala do sprchy, ve které jsem se ani nemohla hnout, nechtěla jsem tam být, ale prý jí to nezajímá. Vyndali jsme s manželem balon ven a ty řeči bych vám přála slyšet, kdybych to věděla, tak si přinesu vlastní. Když donesli oběd, tak jsem ho ani nestihla sníst, protože jsem musela zrovna na monitor a než jsem přišla, tak byl oběd fuč. Na klystýr jsem taky musela a ta místnůstka je opravdu malinkatá a nechaly mě tam zavřenou 45 minut, no aspoň si manžel odpočinul a mě se bolesti ještě více zintenzivnily. Sestra, která nám byla přidělená, se u nás moc neukazovala a hlavně tvrdila, ž porodím až zítra, což jsem si vůbec nedokázala představit, vzhledem k tomu, že jsem měla kontrakce jednu za druhou a přestávky na odpočinek žádné. Když jsem jí poprosila o nějaké léky na alespoň částečné utlumení bolesti, tak mi bylo sděleno, že jsem silná (rozuměj né psychicky silná, ale tlustá)a že to musím vydržet. Tak jsem teda držela.Pak přišla 18-tá hodina a došlo k výměně sester, přišla PORODNÍ ASISTENTKA Vodičková, kterou jsem znala z kurzu pořádaného porodnicí, a tu jsem rozhodně u porodu nechtěla, protože jsem věděla, že je to "ras". Když jsme totiž byli na kurzu i s tatínkama, tak nám říkala o různých alternativách porodu a o tom, jak se nenastřihuje, ale ejhle, jak tam tatínkové nebyli, tak bylo vše jinak. Přece se k nám nikdo nebude ohýbat, takže se bude rodit na koze a nástřih bude taky dělat, protože je to pro ni lepší. Tak a měla jsem to, Vodičková ve dveřích. Jak jsem ale byla nakonec ráda, že přišla, když mě uviděla, tak řekla, že do zitřka určitě nevydržím a nechala mi píchnout Oxitocin do žíly a porod se začal konečně pořádně rozjíždět. Je fakt, že mě nastřihla a nenechala rodit na koženém vaku, kde se mi nakonec ulevilo, že malé udělala na hlavičce poporodní nádůrek, protože do mě stále strkala ruce, že se ani jednou nepodívala na můj porodní pán, protože jí nezajímal, že mě chtěla přikurtovat ruce i nohy ke koze, to naštěstí zasáhl manžel ,ale díky ní a jajímu správnému odhadu mých sil, se malá narodila ještě ten den. Také mi vytrvale říkala špatným příjmením,je asi hodně těžké si zapamatovat jedno příjmení své rodičky, které není ani tak složité. Také neznám co to je, když vás nechají ležet ještě 2 hodiny na porodním sále a pak vás odvezou, já musela jít hned sama po svých do pokoje, na konci už mě por. asistnetka nandášela, protože se mi zamotala hlava a já nedokázala jít. Donesla mi večer kus suchého a tvrdého chleba a k tomu máslo, je vidět, jak na mě celý den myslely a schovaly mi jídlo. Které chutnalo tak božsky po celém dni hladovění. Pak ale přišlo další rozčarování, zaplatila jsem si nadstandard a chtěla, ayb za mnou přišla sestřička z dětského oddělení pomoct mi s kojením, prý tam má spoustu normálních dětí a na nějaký nadstandard se může vykašlat. Jinými slovy, podle ní nebylo mé dítě normální a tak jsem už nevolala. Musím ale říct, že jedna sestřička z dětského byla úplně jiná, zase nevím jak se jmenovala (Lucie mi to určitě kvůli těm jménům spočítá), ale byla malá, měla dlouhé černé vlasy a byla suprová. dokázala pohladit na duši, se vším poradit a jen díky ní jsem sestrvala v porodnici a nepodepsala reverz, že chci jít raději domů. Ještě jeden a poslední zážitek, teda dva. Lékař, mladý, blonďatý, brýlatý, měl nesmírnou zábavu z toho, že nevím, co jsou to očistky, mám si prý půjčit odbornou literaturu a nastudovat si to a nakonec primář dětského oddělení MUDr. Bloudíček tomu všemu nasadil korunu. Přišel na vizitu k Markétce zrovna v dobu, kdy byly návštěvy a já měla pokoj plný lidí a přede všemi prohlásil, že se jedná už o můj druhý porod, tak proto má malá jiný Rh faktor než já. My totiž už jedno miminko čekali v roce 2000, ale v devátém týdnu umřelo a já musela jít na potrat. Nikomu z rodiny jsme o tom neřekli, protože je to naše soukromá věc a nechtěli jsme aby nás někdo litoval a teď to sám primář oznámí všem. Mý rodiče zůstali jak opaření a ostatní příbuzenstvo také. Musela jsem přede všemi doktorovi vysvětlovat, že to nebyl porod, ale potrat. Jistě si umíte představit ty otázky, které pak přišly ze strany mých nejbližších. CHtěla jsem si stěžovat, ale když jsem zjitila, že je to sám primář, tak to nemělo cenu. Takže já Znojemskou porodnici rozhodně nikomu nedoporučuji a než rodit tam,tak snad raději doma. Bohužel jedna hodná sestrička to celé nezachrání.
PS: A ta antibiotika, kvůli kterým jsem nemohla do Ivančic, bo bez jejich nasazení by malá umřela, jsem po celou dobu porodu vůbec nedostala.
PS2: Lucie určitě namítne, že jak se do lesa volá . . . Ale já byla celou dobu slušná a prosila jen o pomoc.
Jarka