Ivi sorry, jako obvykle mimo mísu. Už bych tě přestěhovala. To je to nepsaní si poznámek. Kdybych se tě za půl roku ptala, odkud jsi, tak mě klidně odpal.
Ještě si představ, že jsem tady před chvílí psala sáhodlouhej elaborát, kterej sem si ovšem odpráskla, tak jsem si musela dát chvíli pauzu, abych vzteky nepřekousla klávesnici. No nic, tak repeté.
Včera jsem ti chtěla napsat nějaký konejšivý slovo, ale byla jsem na tom stejně jak ty. Odseděla jsem si poctivou hoďku u ženský doktorky a musela se celou tu dobu dívat na jednu těhuli, vyvěšený plakátky s reklamou na mateřský šaty a kojenecké zboží. Pak mně doktorka řekla, že s těma výsledkama od manži to není tak strašný, že tam měla i horší výsledky a pár přesto otěhotněl. Vždycky mě takový řeči naopak zdrtí, místo aby mně povzbudili. Nebo že třeba později otěhotníme a tak. Já teda ve 40 letech být těhotná nechci, moc nestojím o brutální porod a nervy, jestli nebude mimi trpět Downovým syndromem a navíc je člověk už starej, unavenej a zbytečně upjatej a na dítě přísnej.
To čekání je fakt děsivý. Mně je teda 28, takže jsme o dva, ale hrabe mně z toho pěkně. Leze na mě tradiční podzimní splín a pořád si pohrávám s myšlenkou, že bych si nejraději ty "debilní" mateřský pudy a hormony vyměnila s chlapama. Já už o ně nestojím, ať si to na chvíli zkusí zase oni. Kdo to má vydržet? Mylně jsme se domnívala, že to třeba tou stavbou nějkka zahluším, ale je to furt stejný. Možná teda o trošku lepší. Včera mně ještě k tomu bývalá spolužačka napsala, že vysazuje pilule a nechává to přírodě, tak už se vidím, jak se zase příšerně přemáhám, až ji uvidím celou happy s náckem. Jó ty kámošky s mimi jsou velmi náročnej element. Jenže žijeme ve světě a prostě to tak je.
Tak já přestanu bečet, aspoň vidíš, že nejsi sama. Určitě dostaneš mimi dřív než já, my dali žádost letos, tak se můžeš utěšovat, že už to bude jen ten rok a půl, my máme před sebou 3-4.
Tak se holky mějte, hold to musíme ňák vydržet. Mysleme na Pinetku, taky se dočkala.
čau Kaťásek