Ne tak úplně souhlasím s obsahem článku.
Některá miminka jsou nesmírně neklidná, některá naopak nesmírně klidná a většina se pohybuje někde mezi.

Srovnávat indiánskou kulturu s kulturou evropskou dost dobře nejde, protože rozdíly kulturní, náboženské, civilizační a mnohé jiné jsou obrovské. Indiánské děti možná nedělají to či zase ono, ale třeba musí od relativně raného věku pracovat na poli a chovat se jako dospělý, aby si na svoji stravu "vydělalo". Kdyby jejich dětství mělo prožívat "naše" dítě - uznejme - moc šťastné by nebylo a kterému z našich děcek bychom to přáli?
Na druhou stranu kdyby indiánské dítě vyrůstalo v evropském přepychu, trpělo by stejnými neduhy lakomství, sobectví, sebeprosazováním a vynucováním jako děti evropské.

Tím nechci zpochybňovat nikterak třeba nošení dětí v šátku (sami doma šátek máme a používáme jej) a nutnost tělesného kontaktu s matkou či snad zastávat teorii, že děti by se měly prostě nechat vyřvat, pač to posiluje plíce. Oba extrémy - neustálá péče či naopak ingorování dětského pláče- jsou prostě špatně.

Každé dítko je individuum a potřebuje individuální přístup.
Některé miminko - aniž by se o to rodiče zasloužili - prostě od mala prospí téměř celou noc, samo usíná a probouzí se s úsměvem. Takové děti jsou jistě spokojené a není nutné je v takovém případě nechávat spát u rodičů v posteli (což může být v některých případech třeba i zničující pro vztah - partnerská intimita, mít chvíli jen pro sebe, je nesmírně důležitá a když vám v posteli neustále leží dítko....).

Některá miminka jsou naopak velmi neklidná a zde je potřeba jim navodit pocit bezpečí - chováním, zpíváním, nošením v šátku, prostě čímkoli, co zrovna tomu vašemu miminku dělá dobře a zabírá. Ovšem s každým přibývajícím měsícem by se mělo miminku začít dávat najevo, že se vše nemůže točit jen kolem něj. Když je starší a více vnímá (po 3 nebo 4 měsíci, je to dost individuální), ho necháme třeba minutku plakat, než ho zvedneme z postýlky a pochováme. Čím je starší, tím více interval prodlužujeme a během něj v klidu dítěti vysvětlujeme, že maminka přijde, jen co třeba dodělá pomazánku nebo pověsí prádlo. Tím dítě nepřipravíte o pocit bezpečí; bude vědět, že jste nablízku, a zároveň jej budete učit trpělivosti.

Pokud je miminko od narození dlouhodobě hodně neklidné, třeba i často mlátí kolem sebe rukama a nohama, je neustále v pohybu a je třeba hodně vznětlivé nebo se pomaleji vyvíjí, může to signalizovat v krajním případě i třeba některou z mozkových dysfunkcí - hyperaktivitu, poruchu pozornosti a ve vzácnějších případech i závažnější problémy.

Můj nejstarší syn (dnes mu je 11) byl takový - hodně neklidný, sice neplakal, ale neustále kopal nohama a málo spal. I když byl skoro neustále v mé blízkosti a spával se mnou v posteli, také měl opožděný vývoj řeči... Nutno dodat, že mu v devíti letech diagnostikovali lehčí formu autismu a obávám se, že s tím by asi neudělal nic ani indiánská matka a neustálé nošení v šátku