no, já znám teda krásnější pocity, než uspávat dítě, musí na to být povaha. Nechci, aby to vyznělo, jako že jsem nějaká krkavčí matka, ale pro mne bylo vždycky hodně psychiky náročné děti uspávat, když už jsem je neuspávala u prsu. Prostě jsem nervózní, mám pocit, že mě čeká ještě moře práce... a dítě to vycítí a stejně ne a ne usnout. U dvou starších to převzal manžel, protože na něj byly velmi fixované, tak to šlo. nejmladší je naprostý mamánek, tak ten mi dal fakt zabrat. Manželovi uspávání nikdy nevadilo, naopak si to užíval. jsme prostě rozdílné povahy... proto jsem si ho vzala