Z vyprávění mojí prababičky: "Sestře onemocnělo na záškrt všech šest dětí. Když se dusily, křičely tak zoufale, že sestra vzala husí brk, pomazala ho petrolejem a vrazila jim ho jednomu po druhém do krku. Prorazila blanku - no a pak začala děti rychle oživovat. Byly už celé modré. Kdyby to neudělala, všechny by se byly udusily.."
A mojí babičky: "To víš, po první válce... Bylo draho a bída... Měla jsem na měšťance dvoje sváteční šaty: černé a bílé, družičkové. Chodila jsem za bílou družičku dost často: kamarádky umíraly jedna po druhé... nejvíc na tuberu. Jenom z naší třídy jich umřela víc než třetina..."

Asi bychom se divili,kdyby tyhle nemoci u nás znova ožily. Přitom leckde ve světě jsou dosud obrovskou hrozbou!!!

Reakce na očkování může být opravdu nepříjemná (sama jsem ji zažila s jedním ze svých dětí taky), ale jsem přesvědčená, že je to jen malá daň za to, čeho dítě očkování uchrání.

Ve vašem případě by snad pomohlo očkování posunout na později, až bude dítě odolnější a po očkování ho pozorně sledovat. Ale neočkovat vůbec?! V době, kdy je celosvětová migrace obyvatelstva tak obrovská?! No, nevím...