Holky, chtěla jsem se zeptat, když jste byly na těch psychotestech, jestli se vás ptaly proč třeba nechcete cikáně (pokud jste ho teda nechtěly). Nás se socka ptala u nás doma na romský původ a já jsem jí hned řekla, že ne, že se na to necítím. Taky jsem jí řekla (jsem hrozná držka), že simyslím, že geny jsou geny a výchovou ovlivním tak 5% a zbytek má to dítko daný po rodičích. A ona mi na to řekla, že neví jestli jsem něco o tom četla (což jsem nečetla), ale že teď chodí výsledky ze severských zemí - Norsko, Švédsko, kde si asi před 15 lety začali lidi adoptovat romské děti od nás a že i když se to dítě absolutně vytrhlo z určitého prostředí, tak že s nima jsou velké problémy - utíkají, kradou, hledají svou rasu .... Tím nechci říct, že bílé dítě musí mít perfektní geny - o čemž svědčí třeba ta vražda rodičů adoptované holky. Spíš záleží na štěstí, kdo byl zrovna rodič, co za geny mu dal do vínku. Z toho má asi největší obavy můj muž. Taky jsem slyšela názor jedné holky co měla doptované normální dítě, že kdyby se rozhodovala znovu tak by to už víckrát neudělala, protože to co zažili když šlo dítě do puberty a geny se rozjely naplno bylo hrozný. Jedna bývala kolegyně, která má adoptovanýho syna (dnes je mu už 24 let) s tím má taky hrozný zkušenosti, kdy jí začal prodávat věci, páčit skříňky kde bylo něco cenýho, prodávat oblečení... Ale zase spousta lidí ma třeba dobrý skušenosti. Jen se tak ptám, jestli z toho nemáte trošku obavu. I když i z vlastních dětí někdy vyrosou zrůdičky.(Naproti v domě zabil vlastní syn matku, protože mu nechtěla dát stovku na automaty).