nám socka říkala, že si máme dobře rozmyslet, jestli bychom přijali dítě jiné rasy, třeba i míšence. Spousta párů si třeba myslí, že budou vypadat jako rasisti, když to odmítnou, a to je velká chyba. Pokud si myslíš, že nechceš dítě romské ani poloromské, či jiné národnosti, řekni to, nikdo to nebude komentovat. My jsme to tak taky udělali.
K těm genům - i já jsem se zděsila, když jsem slyšela o adoptované holčině, co byla spolupachatelkou vraždy svých rodičů. Jenomže když ona pak řekla, že ten otec na ně měl strašně vysoké nároky, její ségru vyhodil v 15 z baráku, tak to je pak chyba spíš těch rodičů, ne? Mamčin brácha s manželkou si před 15 lety adoptovali 5-letého chlapečka. Abych byla přesná, vzali si ho do pěstounské péče, protože to bylo velice problémové dítě. Rodiče těžcí alkoholici, kteří nalévali chlast i do svého syna, takže ten byl opožděný. V děcáku jim radili, ať si vyberou někoho jiného, protože tenhle kluk prostě bude zaostalý. Dnes je mu 20, odmaturoval, sportuje, nepije, nekouří, je naprosto skvělý, způsob, jakým miluje své rodiče i mladšího bráchu (taky adoptovaného) jsem viděla do té doby pouze v amerických slaďácích. Takže můj názor je ten, že výchovou zmůžeš strašně moc.
E.