Renato,
neboj, tvůj muž to určitě prožívá, ale nedokáže to prostě dát tak najevo. Pprožívá to uvnitř.
Taky se někdy cítím sama, mám pocit, že je všechno na mě, moje starost, moje zodpovědnost, ale když se s tím svěřím manželovi nebo když se nad tím sama zamyslím opravdu nezaujatě, často to jsou stavy vyvolané mojí úzkostí nebo únavou. Ve skutečnosti to tak doopravdy není.
I můj muž prožívá moje těhotenství, ale uvnitř. Třeba má i strach, ale protože mě nechce znervózňovat, tak radši mlčí. Nebo by se rád zeptal, ale ví, že občas bývám podrážděná a odseknu nebo se mi nechce mluvit, tak se taky radši neptá.
Jsou to prostě chlapy, ale mají nás rádi, neboj