třeba to není tím, že je tvůj manžel muž, ale tím, že je introvert. U nás doma to totiž funguje přesně opačně. Manžel je extrovert a já jsem děsný introvert.
Takže manžel a zybtek rodiny se mně pokaždé návštěvě poradny ptají, jak to probíhalo a jak mně je. A mně prostě tyhle otázky nejsou po srsti, přesto že vím, že zbytek rodiny to zajímá a mají na podobné otázky nárok, tak stejně ve finále jenom zavrčím coby, v pohodě, všechno v pořádku. Manžel naštěstí o té mé "introvertní úchylce" ví, ale chápu, že ho to asi taky mrzí. Takže jsem mu posledně aspoň přinesla fotku z ultrazvuku, aby měl radost. A protože mně fakt zná, rozesmál mě hláškou - no to tě teda muselo stát sil, to ses překonala.
Takže neboj, nezájem to není. Prostě si o tom poklábos s kámoškama. (můj manžel se zase chodí 1x týdně venčit na fotbal,aby ze mně nezcvok.)