Spravne pises, ze bychom mely byt nejenom mamami, ale i kamaradkami. Ale nezapominat na to, ze jsme v prvni rade mamy.
Ja mam totiz dost opacnou zkusenost. Moje maminka vzdycky byla spis vic kamoska, nez mama...a to taky nebylo zas tak uplne dobre. Vyrostla jsem s pocitem, ze moje kamoska mama je skvela na pokec, ale dost tezko se o ni clovek opre, kdyz ma skutecny problem...Nejak jsem tu svou "kamosku" nechtela trapit...Dodnes mam ke sve mame vicemene ochranitelske pocity, ona se mi take proto rada stale vyplakava na rameni.
Jak se pise v clanku, meli bychom byt svym detem vzory a snazit se byt dobrymi. Takze, je jasne, ze s detmi mame uprimne mluvit o vsem, ale take bychom nemeli zapominat na to, ze oni jsou prece jenom deti, ktere potrebuji nasi oporu a ne nasi kamosi, kterym se muzeme sverit se vsim.