Já to vím určitě, že nechceme dítě romské, poloromské a zatím ani třeba vietnamské, polovietnamské.... Mně jen zajímal váš názor. Já má kolem sebe velmi málo lidí co adoptovali dítě, ale i tak to zatím vždycky dopadlo špatně. Já si myslím, že geny jsou geny a tou výchovou se toho zase tolik neovlivní. Ale nechci se tím zatěžovat. Prostě adopťátko chci, vychovávt ho budeme jak nejlépe umíme a necháme to osudu, jak si s náma zahraje nebo nezahraje.Proč se zatěžovat něčím, co třeba nemusí být, ne? Třeba to bude úplně normální dítě s normální pubertou a bude vše O.K. Počítáte s tím, že byste dítěti řekli, že je adoptované? Nás se na to socka ptala při návštěvě u nás doma. Můj názor je ano - rozhodně to říct, co nejdřív a to formou pohádky. Pak to dítě nemůže zaskočit když mu to někdo vlepí do obličeje - to pak pro to dítě musí být šok. Protože představte si, že by vám bylo 8,10,15 - to je jedno a někdo vám třeba ze vzteku řekl - stejně to nejsou Tvoji rodiče, vzali si Tě z děcáku. To musí být pro to dítě fakt rána. Kdež to když to ví, tak se může bránit - třeba stylem - no a co, ale mají mě rádi a jezdíme na výlety a hrajeme si.....