Monty - a kde se to asi má naučit? Pokud se nenajde lidumil, který jí dá šanci? I když mi Libik připadá, že opravdu není v pohodě a že ji něco trápí, v něčem s ní musím souhlasit. Minimálně v tom, že dnešní společnost tě nutí makat jak šroub. A že kdo stojí pár let, jako by nebyl...
Kecy, že kdo chce pracovat, práci si najde, mne dovedou dokonale vytočit. Taky jsem byla máma po mateřské, která žmoulala pokorně čepici a obcházela pohovory, jestli by o ni páni kapitalisté náhodou stáli. Která měla tu smůlu, že ji vytunelovali dva podniky a neměla se kam vrátit... Jo, tři relativně malé děti? Po mateřské? A je vám přes třicet? Hmmmm tak to máte paninko smůlu. Dali jsme přednost jinému uchazeči... Odcházela jsem na mateřskou v době DOSu a Windows 3.0. Počítačů z dob krále Klacka a programů, kterým stačilo 3 Mb volné operační paměti. Sice jsem si na mateřské stihla udělat kurs účetnictví a chodila na angličtinu... ale za tři roky se všechno hnulo dosti dopředu. Jenže v té době bylo PC něco, co si normální smrtelník nemohl dovolit... Takže jsem po návratu do práce měla co dohánět. Naštěstí jsem našla toho lidumila, který mi dal šanci. Jsem mu vděčná dodneška.
Ale na rozdíl od Libika bych se firemním školkám nebránila. Ať mají maminky možnost vybrat si. Nikdo by nikoho neměl nutit utírat dětem zadečky či vyndavat vajgly z pusy, ale na druhou stranu by ty, které to nebaví neměly napadat ty, kterým to nevadí. Každému co jeho jest.
Libiku, já si svou blbostí taky nadělala nějaký ten dluh, navíc splácíme rekonstrukci baráku, 60 let starého, do kterého se nějaký ten pátek nic neinvestovalo. Dokupy se dává během posledních 10ti let. Katrin nám odvála pár tašek, no a pokrývači při opravě prohlásili, že střeše dávají tak rok, maximálně dva. Na mrtvici.