A nyní náš zájezd se školou na Vysočinu:

Děcka si sami průvodcovali, vybrala jsem skupinu, která vyhrála soutěž o nejlepší itinerář a nabídku zájezdu.
Po půl hodině v buse přišel kluk, že nutně potřebuje na WC, tak jsme zastavili na benzině a šli preventivně všichni, páč pak byla dálnice, která je věčně zasekaná.
Jedeme dál a já zjistím, že nemám peněžku, nechala jsem ji asi na hajzlíku!! Hrůza, doklady, platební karta, kartičky apod. Volám tchýni, ať letí do spořky bloknout kartu. Na pátek již plánuji akci "nové doklady". Babi volá i na benzinu, ale peněženka tam již není. Děcka se mnou soucítí, nicméně je jasné, že jsem největší Pamela zájedu.
A je to tady, nehoda na dálnici, takže jedeme hodinu v zácpě, musím posouvat všechny vstupy v památkách.
Další študák chce čůrat.
Opět benzina, děcka mě kontrolují, co si beru sebou, abych nic nazapoměla.Při nástupu do busu moje kolegyně zvedá ze země černou věc. Čí je to peněženka? Ježíš moje, volám, jupíííí, celý bus tleská! Sice mám už bloklou kartu, ale nemusím vyřizovat doklady. A jak se dostala na zem? Bus prudce zabrzdil a mě se vykutálely věci z batohu. Krom peněžky, jsem tam vše vrátila.
Alzheimer hadra! Ale děcka asopň vidí, co vše se může stát roztržitým turistům na zájezdu.
Nakonec jsme vše viděli a vybraní průvodce mají velkou 1, byli skvělí.

Včera jsem šla do spořky, kartu mi odblokovali, prý to jen pozastavili, než podepíši papír. takže nemusím nic platit a mohu ji nadále používat, uffff.