Přečetla jsem si článek i jednotlivé příspěvky.
Souhlasím plně s tím, že termín "mateřská dovolená" se velmi vzdaluje tomu každodennímu kolotoči kolem baby.

Neznám to, že bych musela manžela prosit či "nutit" do činností spojených s tím naším drobečkem.
Mám to štěstí, že manžel, se kterým jsme se na našeho syna velmi těšili a vše dopředu plánovali, se snaží i přes svou pracovní zanepřázdněnost a časté cesty podílet na všech radostech i strastech spojených s naším synem. Je pro něho samozřejmostí přebalování, chlácholení při rozmrzelosti nebo bolavém bříšku, večer koupe malého častěji než já - třeba i za cenu toho, že by se měl potom vrátit do kanceláře či pracovat večer doma. (Ostatně máme kamarádku, která se vdala a nyní žije ve Španělsku. Říkala nám, že v řadě rodin jejich přátel se otcové starají o večerní koupání svých ratolestí.)Když má volnou chvilku, manžel se hrdě projíždí s kočárkem. Přihlásili jsme syna do "hodin plavání" - v bazénku jsem povětšinou s malým já, ale i můj manžel si to vyzkoušel a chce jít co nejdříve znovu.
Je pravdou, že toto všechno je možné i díky tomu, že pracuje ve vlastní rodinné firmě a k práci mu může (ne však vždy) stačit pouze "mobilní kancelář" (notebook - telefon - diář - ...).

Přeju čtenářkám více takových tatínků ... tento je ale už zadaný :-)