Je mi líto, že tohle je převládající praxe snad ve všech porodnicích. Nic proti tomu, když sestřička (budoucí sestřička) je miminek nadšená a stará se o ně jak jen může, ale kde je to, co miminko potřebuje nejvíc - klid, náruč maminky, minimum cizích lidí (a cizích i když sterilních doteků)? Moc bych si přála, aby maminka byla ta, kdo má především právo na své dítě, na to držet ho, kdykoli si vzpomene, hýčkat ho, nečekat na pokyny personálu ale jednat naprosto přirozeně a intuitivně v dostatečném soukromí. A aby to byla maminka, kdo děťátko poprvé koupe, převléká, drží v náručí při nezbytném očkování a děťátko si maximálně užívá svou jedinečnost a unikátnost u své maminky každičkou chviličku už od příchodu na svět. Nepodceňuji přínos přítomnosti a podpory profesionálního personálu, ale neměli by tu být především pro napomáhání tomu, co je naprosto přirozené a krásné a tak dobře vymyšlené už po tisíce a tisíce let? Vozík s několika zavinovačkami vypadá úchvatně, ale jak to ti malí prožívají? Děti jsou prý už od narození i ve spánku dostatečně vnímavé, nejvíce právě na přítomnost milující maminky. Proč jim tedy neposkytnout to, co potřebují ze všeho nejvíc?