Lucie,

Chapu ze jsi jeste mlada slecna, a beres svoji praxi v porodnici jako ten spravny pristup. Nicmene, bylo by lepe, zeby svuj obor zacala studovat jiz ted, misto toho, aby si vyucila "jak se to dela", a premyslet zacala az jako tridcetileta matka trech deti.

Porodnicni rutina bohuzel se ustalila takova, jak je to pohodlneji pro personal, nikoliv tak, jak to v prirode funguje lepe. Na miminko neni nejdulezitejsi syslat a delat ksichtiky pri jakychkoliv procedurach. Pri tech, co mu boli, musi pri nej byt bytost, ktera voni bezpecim a ma hlas jeji matky. Krev z paticky na vysetreni metabolickych vad (proc z hlavicky???) se musi odebirat z vyhrate paty, papuckem a pak teplym hadrikem, ve vyhrate mistnosti, maminka by mela na miminko mluvit a davat mu cucat svuj prst, bezprostredne po odberu, by dala mit mu napit, misto toho, aby vlacela ve voziku pres celou chodbu. Pri takovem odberu miminko ani nebreci, predstav si.

Miminko potrebuje sebevedomou matku, nikoliv sikovnou sestru. Ukolem porodnicnich sester je to sebevedomi posilit, dat matkam vedet, ze jsou kompetentni a vsechno je jejich rozhodnuti a jejich zodpovednost. Takove matky pak ani nenapadne odkladat deti na sesternu ani nechat svoje mimino odnest na vysetreni nebo odber bez nej.

Doporucuji precist si porodnickou klasiku: knihy Leboyera, Odenta, Stadelmann. Seznam literatury v cestine je na strankach Hnuti za aktivni materstvi.

Tvoje povolani je krasne, ale abys delala svoji praci dobre, budes potrebovat hodne nezavislych studii, kritickeho mysleni a pevnou pater obstat natlak kolegu. Hodne stesti!