Katko, to že se něco nestalo tobě ještě neznamená, že se to neděje vůbec. Pokud Ti mohu rozšířit obzory, přispěji příhodami dokladujícími respektování soukromí:
1- rok 2002, gyn.por. Apolinář- při vstupním rozhovoru s lékařem před konizací byly přítomny dvě medičky. Seděly asi metr ode mne. Rozebírala se má osobní a rodinná anamnéza apod. Předem se mne NIKDO nedotázal ,zda s jejich přítomností souhlasím. Tato dvě děvčata potom byla přítomna i mému vyšetření. Půvabné bylo, že lékařka se mne zeptala zda s jejich přítomností souhlasím až v okamžiku, kdy jsem byla polonahá na koze. Tato dvě děvčata si do mne také sáhla a podívala se. Na to, zda s tím souhlasím se neptal nikdo.

2- rok 2004, Liberec. Rodila jsem svého prvního syna. Byla jsem stále trestuhodně naivní, protže jsem věřila, že cokoliv mně nebo mému dítěti budou chtít udělat se mnou proberou a počkají na můj souhlas. Proto mne po příjezdu převlékly do erární košile s výstřihem do pasu, ve které jsem se (pochopitelně bez spodního prádla) přesouvala po chodbě, kde se pohybovali civilní návštěvníci.
Na sále mne sestra oholila, neptala se zda o to mám zájem. Vmanévrovala mne na kozu, neptala se zda o to stojím. Zato jsem dostala chvíli před tlačením k podpisu jakýsi papír, o kterém dodnes netuším co něm psali, vím jen že byl žlutý.Lékař provedl nástřih hráze. Neptal se zda mám zájem (zdůrazním, že jsem přijela ve velmi dobré kondici otevřená na 8 cm a porodila jsem hodinu po příjezdu, dítě zcela zdravé bez známek tísně). Dítěti byla odebrána krev z patičky. Bylo odneseno samotné kamsi a vráceno plačící. Byl mu proveden UTZ ledvin. Byl odnesen samotný kamsi a vrácen plačící. Byl mu odstraněněn pupeční pahýl (zda to chci se nikdo neptal, prostě se to tak dělá). Zde byl velký posun, MOHLA jsem ho donést až ke dveřím sesterny, dál už jsem nesměla. Uvnitř byl sám.

Tak nevím,řekla bych, že oba ústavy jsou od sebe dost vzdálené, a u obou vidím stejný problém- věci se dějí tak jak je personál zvyklý, nezávisle na tom, zda s tím matka souhlasí. Personál nemá šanci postoj matky zjistit, protože se po něm jendoduše nepátrá.

Proto vnímám jako velmi důležité, že Madla, cizinka i další se snaží sundat nastávající sestřičce růžové brýle. Protože to co se ve škole naučí už potom v praxi obklopena zažitými stereotypy těžko opustí.
Myslím, že chyba není v autorce, její pocity jsou zcela přiměřené jejímu věku. Chybu vidím u jejích vyučujících.