Veselá Cow,
tak zde si dovolím poznámku: sice osobně šarže neposílám, ale osobně koukám těm lidem do obličeje celou svoji pracovní dobu. A třeba i lidem, který bych nejradši praštila. A i když mně samotné je blbě. Ale právě proto, že jsem ČLOVĚK, se jako člověk chovám. Třeba se neusmívám, úsměv není povinnost (i když pokud mi zrovna není na chcípnutí, tak se usmívám, protože pak se usmívá i zákazník a oběma je hled líp), ale slušnost a respekt a zodpovědnost za svoji práci, to povinnost prostě je. Připouštím únavu, splín, nevolnost, ale furt mi uniká to spojení mezi mojí nevolností a vybíjením si nasranosti na klientovi. Copak je slušnost něco, na co je místo pouze v případě, že jsme za ni dopře placení a že jsme zrovna dobře naložení?