Monty,
někdy mi připadá, že nechceš chápat. Reagovala jsi na můj příspěvek, já jsem nepsala nic o tom, že by lékaři museli mít můj písemný souhlas, aby směli sáhnout na mé dítě, vlastně jsem si nevšimla, že by to tu kdokoli psal. Ale píšeš v množném čísle, takže mě zřejmě řadíš k fanatičkám, které se modlí k Laktační lize a u porodu jim hrávají bělovlasí Indové na sitár a na jejichž dítě se bez souhlasu nesmíš ani podívat. Takže názor fanatičky: nevadí mi, když lékaři nebo sestry sahají bez svolení na moje dítě. Leč vadí mi, když se chovají, jako by to dítě bylo jejich. Např. rozhodují o něm bez toho, aniž by mě coby rodiče alespoň informovali, natož se zeptali na můj souhlas. Vadí mi to u kohokoli, nejen u lékařů. Ne, opravdu nemám na mysli zákroky, které zachraňují život. Vadí mi „dejte sem to dítě a my s ním uděláme, co uznáme za vhodné, vy akorát držte hubu“ při běžných, banálních příležitostech. Tenhle přístup pochopím a jsem ochotná respektovat pouze v případě, když je dítě v bezvědomí.