Madlo,
proto doufám ne. Spíš proto, že jsem si ani před pěti lety ani dnes nemyslela, že moje dítě bude ve stresu, když na něj někdo sáhne nebo ho naočkuje za dveřmi. Navíc v dobrém úmyslu a s láskou (myslím to sahání). Nemluvíme tu ani o páchnoucím bezdomovci, sklánějícím se nad kočárkem, ani o úchylákovi, co se chce s dítětěm nemravně ukájet. Ten článek psala budoucí sestřička, která má ráda děti. Upřímně řečeno, co ti přijde lepší - milá bezprostřední holka, co má ráda děti a sáhne si, nebo odosobněný stroj, dodržující všechny předpisy a etické normy, ale studený jako psí čumák, kterému jsi ty i tvoje dítě srdečně u prdele a dělá "jen" svoji práci?
Víš, co mne nejvíc nadzdvihlo? Právě to, jak jste se pustily do holky, která je nejspíš citlivá, milá, upřímná a těší se na svoji práci, za kterou nebude bůhvíjak skvěle oceněna. Tu práci chce dělat proto, že ji baví, jak jsem pochopila. To, co se tu odehrálo následně mi připomnělo dobu, kdy jsem krátce pracovala v nemocnici. Nemohu říct, že by tam někdo nedodržoval řád a zákon. Ale ten přístup k pacientům, lhostejný, povýšenecký, jak u vrchní sestry, tak u mladých holek čerstvě po škole... proto jsem za každou "Lucku" ráda a to, jak jste ji zepsuly, mi přijde hodně nepromyšlené a kontraproduktivní.
Howgh.