Praxe v porodnicích je v tomto směru opravdu otřesná. Lékaři i sestřičky opravdu rodinu moc nerespektují a tváří se, že v nemocnici je to jejich dítě. Rodila jsem před pár měsíci.Už s porodním plánem jsem byla za exota.Zaplatila jsem si nadstandartní pokoj a prosadila si, že miminko bude stále se mnou.Nebyla jsem pouze u prvního koupání 2 hodiny po porodu, kde ale byl tatínek a držel miminko za ruku. Jinak jsem s miminkem byla na všech vyšetřeních a nedala ho z náruče.
Byl to ale tvrdý boj a sestry se většinou tvářily, že jim tam velmi překážím a že jsem měla zůstat na pokoji. Oni se přece o něj postarají.

Malé miminko má být stále se svojí maminkou!
Nejhorší mi příjde to jak matky na noc odkládají své děti na novorozenecké oddělení, aby se sami mohly dobře vyspat. Copak netuší kolik úzkosti může takové miminkou prožívat!Celou noc samo plačící v kovové cizí postýlce v cizím světě!A maminky se nedovolá.
A jak první 2 hodiny po porodu nechají maminku "odpočívat" na porodním sále a miminko odnesou pryč. Vždyť to je jeden z nejkrásnějších okamžiků v životě, leželi jsme všichni 3(maminka, miminko a tatínek) v jedné posteli v náruči a vítali láskyplně miminko do nového světa.
Ze současné praxe je mi úzko.

Ale vždyť je to hlavně o nás matkách! Musíme za své děti bojovat a nenechat je napospas zavedené porodnické praxi. A když své děti nedáme,tak i v porodnicích se postupně přístup změní k lepšímu a rodina bude respektována.