Také mi to přijde divné, že děti v nesezdaných párech téměř vždy nesou příjmení po svých otcích a ne po matkách.
To bych já nikdy nepřipustila. Buď se všichni budeme jmenovat stejně (a tedy svatba) nebo budem spolu jen žít, ale děti budou mít mé jméno. To jsem říkala i mému bývalému příteli a velmi se mu to nelíbilo. Nechápu proč. Já ho do svatby nenutila, jen jsem právě nechtěla mít jiné jméno, než by měly naše případné děti.
Naštěstí jsme se rozešli (ale nikoli kvůli tomuto faktu, bylo z důvodů mnohem vážnějších - ovšem to by bylo na jinou diskusi).
Teď jsem vdaná za muže, který se sám chtěl ženit a víceméně popud ke sňatku šel od něj, já jsem to po určitém čase, kdy jsme spolu bydleli, odsouhlasila. A na videu ze svatby je zřetelně vidět, jak si oddechl, když jsem řekla "ano".