Rodila jsem v Litoměřicích zhruba před měsícem svou druhou dceru a bohužel to nemůžu srovnat s prvním porodem. První porod jsem tady již níže vychválila, tak nyní pár slov o tom druhém. Celou dobu nikoho nezajímalo, jak časté jsou kontrakce. Nebyl mi nabídnut ani klystýr, ač bych ho raději absolvovala a co mě zarazilo bylo, že ač byla první dcera velká (4450 g), nebyl mi udělán ani ultrazvuk kvůli odhadu velikosti miminka. První porod jsem trávila ve sprše a ve vaně, volně jsem se pohybovala. Tentokrát jsem byla na lůžku později na míči vedle lůžka. No, dejme tomu. Byly jsme tam najednou tři rodičky. Pak ale nastala druhá doba porodní a ejhle... nešlo zasunout poslední část lůžka, sestřičky neuměly nasadit opory pro nohy, takže jsem je nejdřív měla moc blízko u sebe, pak teprve je daly do správné polohy. Porodila jsem, ale chudák paní doktorka mě po natržení šila v hlubokém předklonu přes onu nezasunutou poslední část postele. Placentě se ven také moc nechtělo. Krvácela jsem, ale všem, až na mého manžela to asi přišla v normě. Později se už manžel ozval a sestřička odběhla pro lékařku. Potom už to šlo rychle a i další komplikace zvládli všichni super. I když obrovské modřiny, které jsem měla na rukách ještě tři týdny, děsily celé mé příbuzenstvo. "Nahoře" už si nemůžu na nic a nikoho stěžovat. Jen jedna sestra je dost arogantní, pravděpodobně nejchytřejší a plete se i do věcí, do kterých jí nic není. (Bohužel zaslechla kousíček rozhovoru se spolubydlící a hned chtěla vědět, o co jde a to dost zvláštním tónem.) Porod už nikdy více a i kdyby, tak bych asi přemýšlela, jestli ne v jiné porodnici.