Kateřino,
už to tu zaznělo - mne taky trochu udivuje, že na jedné straně víc věříš na moc genů než na sílu výchovy a na druhé straně uvažuješ o výchvě dítěte z naprosto diametrálně rozdílného sociálního, kulturního atd. prostředí. Přitom o tomto dítěti z největší pravděpodobností budeš mít možnost získat ještě méně informací (třeba o případné genetické zátěži) než mají adoptivní rodiče beroucí se dítě z dětského domova. Navíc zde nepochybně ještě přistoupí problém viditelné odlišnosti v českém prostředí.
Myšlenka pomoci aspoň jednomu dítěti je určitě skvělá, ale je to velký závazek a je třeba důkladně zvažovat, zda jsi se se všemi problémy, které s toho vyplynou, schopná a ochotná vyrovnat (a nezlob se - vzhledem k tomu, co jsi tu napsala, o tom nejsem 100% přesvědčená). Zvaž to než v téhle věci podnikneš nějaké další kroky. Pokud si nebudeš úplně jistá, je asi lepší volit nějakou jinou formu pomoci - existuje projekt Adopce na dálku. Pokud se do něj zapojíš, umožní tvé peníze některému dítěti (tuším, že projekt probíhá v Indii a Súdánu) dosáhnout vzdělání a tím mu umožní lepší start do života.
V každém případě je skvělé, že myslíš i na to, jak svými penězi pomoci někomu dalšímu, a přeji ti, ať je tvé rozhodnutí správné, a´t už bude jakékoliv.