Reaguji na zveřejněný článek zabývající se stížnostmi rodičů na neochotu svých dětí sedět nad úkoly (etc.). Jsem přesvědčen, že domácí úkoly jako takové jsou principiálně nesprávné, nepřirozené a že do školství (až na výjimky) nepatří. Škola musí děti naučit, jestliže to neumí, bylo by lepší ji zrušit (když to přeženu...). K čemu je pak dobrá? - rodiče mohou své děti učit sami (a lépe). Nebo je škola dobrá pouze k tomu, že tam můžeme rozhodující část dne děti odložit (možná je to pravý, skrytý důvod její existence); pak musíme své děti stejně "doučovat" (pomocí domácích úkolů) sami. Samozřejmě, že se tomu děti snaží vyhnout. Byly by šílené, kdyby byly šťastné, že musí vypracovávat domácí úkoly. Jak z toho? Například by za dítě odpovědný rodič uzavřel se vzdělávací institucí (školou) smlouvu, že dítě bude z instituce "vypuštěno" (po jejím absolvování)na určitém vzdělanostním stupni. Škola by tak do jisté míry za vzdělání dítěte ručila. Odpadl by tak ten strašný školský zlozvyk z Rakousko - uherska: domácí úkoly. K tomu by však bylo třeba ještě maličkosti - totiž zrušení bez náhrady ministersva školství a snad také redukce školských úřadů při obcích. Tolik můj názor na to jak odstranit nechuť dětí - školáků s vypracováváním domácích úkolů. V Praze dne 10. 10. 2000, Tomáš Smetana.