Ahoj,
jmenuji se jitka. Bohuzel ani moje zkusenosti nepatri mezi nejlepsi. Mam za zebou dve neuspesne tehotenstvi. Vsichni jsme byli plni ocekavani,ale hlavne i obav kdyz jsem zjistila,ze uz nejsme sami.Bali jsme se,zda se timhle razem uda. Prvnich ctrnact tydnu jsem musela kvuli komplikacim prolezet. Vsechno jsem snasela delne, protoze jsem se nemohla miminka dockat. Byla jsem jenom zaskocena naprosto chladnym pristupem lekare. Navstivila jsem jich nekolik,ale vsude to vypadalo podobne. Neni tady nic takoveho, jako jeden den, kdy chodi jenom tehotne maminky navstivit lekare. Zapomente o hodine na kterou jste domluveni. V praxi to vypada tak, ze sedite v preplnene cekarne-pokud mate stesti,ze si je kam sednout. Cele tehotenstvi jsem litovala,ze mi muj zdravotni stav neumoznuje jet do cech.
Citila jsem se odstrkovana. Lekari zde jsou zavaleni pacientkami a na nejake udelovani informaci, nebo utesovani proste nemaji cas.
Moje dceruska Simonka prisla na svet 22prosince. V ten den jsem sla na kontrolu srdecni aktivity plodu. Byla jsem dva dny po terminu. Stvrdily, ze plodu slabnou ozvy a ze bude lepsi kdyz zustanu v nemocnici. Dale jsem se dovedela, ze mam nevidolne lozisko. Umirala jsem ze stachu o sve dite. Nastesti muj muz byl cely cas se mnou a to mi pomahalo. Bylo mi receno, ze pokud nenastane dalsi zhorseni aktivity plodu, pocekame do druheho dne. To bude mit sluzbu muj lekar a vyvolaji mi porod. Snad z tech nervu jsem po trech hodinach dostala bolesti.Byly opravdu velke ze jsem se nemohla ani hnout. Zavolala jsem sestru,ktera me podepla do monitoru. Povedela mi, ze si nemam na co stezovat "pri porodu bude jeste hur". Najednou jsem ucitla, ze mi odeslo trochu vody. Sestra zavelela, ze se mam zvedat. Sli jsme do pana doktora. Pri vysetreni odesly vody plne krve a ja skoncila na operacnim sale. Po operaci mi povedeli, ze se mi oddelovalo lozisko. Dalsi sok nastal kdyz mi rekli,ze svoji dcerusku uvidim az druhy den. Prece si pani musi po cisarskem rezu odpocnout. Druhy den jsem presla do prvniho patra. Dostala jsem prohnutou postel na ktere jsem se mohla z bolesti sotva hnout.Dalsi moje zazitky z nemocnice nepatrily mezi prijemne.Simonka prisla na svet v pondeli o desate vecer. Nemocnici jsem opustila na vlastni zadost v patek rano. Vsechno jsem nesla statecne. Moje krasna, zdrava dceruska byla velkou motivaci. Doma jsem potom proplakala dve hodiny a zjistila, ze jsem nejstastnejsi clovek na svete. Neprijemne zazitky se obcas vraci, ale neprikladam tomu vetsi vyznam. Jedno vim urcite. Dalsi dite chci porodit v cechach.