Já měla hodně podobné první a vlastně i třetí miminko, ale řešila jsem to jinak. Podle mě je miminko prostě malý savec konkrétně mládě typu nošenec. Není to srnče, které matka nechá v pelechu, než si vyřídí své záležitosti, ale primát, který se v prvním období svého života pohybuje světem na těle své matky. A přestože naše civilizace je životu na stromech už velmi vzdálená, prvotní instinkty a potřeby miminek jsou pořád stejné.Takže šátkuju a nosím a nečekám s tím, až miminko zjistí, že blízkost matky je něco, co si musí vybrečet. Prostě mu dobřeju tolik času v mém náručí, kolik potřebuje, a ono se ozve, až toho má dost a chce volnost. Malé miminko mi záda nezatěžuje a nekomplikuje ostatní činnosti kolem domácnosti a sourozenců, a než ztěžkne příliš, je už obvykle "dopečené" a nošení není skoro třeba.