Domnívám se, že autorka článku Lucinku rozhodně nerozmazlila tím, že jí první měsíce nosila. Jestli tohle vypustila z úst lékařka zabývající se nadměrně plačícími miminky, pak bych k ní ztratila důvěru a poradila se jinde, třeba spíš s psychologem než s lékařem, když je dítě jinak v pořádku.

Mně se nošení velmi velmi osvědčilo a také jsem poslouchala řeči okolí,že vychovávám malou závislačku. Jen jsem časem(tak od půl roku, začala vymezovat hranice - že při určitých činnostech - třeba sprchování prostě nechovám bez ohledu na řev, ale nikdy jsem ji proti její vůli neodkládala na víc než na pár minut). O nošení ztrácela zájem kolem 14ti měsíců, když začala sama dobře chodit. K tomu, abych to vše zvládla jsem musela přisptoupit ještě k další věci - a to za každou cenu co nejvíc unavit - takže jsme obcházeli programy v mateřských centrech, plavání, cvičení... Sama jsem ji unavit a dluhodobě zaujmout nedokázala. Ona se tím také pomalu učila, že příjemné zážitky může mít také s jinými lidmi. Dnes je z ní společenská hovorná skoro pětiletá slečna, která je extrémně samostatná, miluje školku, kroužky a těší se až skončí prázdniny :).

Když byly dceři dva roky, otěhotněla jsem a přestala jí chovat úplně, což přijala bez problémů (ale v té době jsme se hodně mazlily a jednou denně se ještě kojila). Když se v jejích necelých třech letech narodil bráška, chovala a nosila jsem ho rovnou při každém zaplakání nebo i jen tak - nečekla až si mě řevem ochočí. V osmi měsících jsem ho mohla bez problémů a stresu, kdy spustí řev, vozit v kočárku.

Jinak narození druhého dítěte byl pro mě hrozný šok a připadala jsem si jako naprosto neschopná matka. Bála jsem se, že dcera bude žárlit na mimčo, tak jsem si si s ní večer hrála třeba do 23h. Ona pák ráno spala klidně do 10h. Mimčo je dodnes ranní ptáče, tehdy vstával ráno kolem 4h, to jsem zase měla čas hrát si s ním. Pak nás zachránila školka a kroužky. třeba na zpívání se dá v pohodě chodit i se dvěma dětmi ( a oba unavit). Navíc u našich dětí ohromě funguje, když mají nějaké společné hezké zážitky. Stačí i návštěva jiné rodiny s dětmi.