Dnes jsme byli u psycholožky. Vše dopadlo právě naopak. Syn, který hůře mluví, seděl, byl hodný a na paní doktorku se usmíval, ten druhý byl jak z hadích ocásků. Nu a výsledek zněl, že je zaostalejší než jeho bratr, přesto, že počítá, zpívá. Prý jsou dolní hranice průměru. Nicméně mne zaujalo pídění po faktech z rodiny, myslím, že jsou posuzovány děti a je jedno, zda jsme vysokoškoláci či máme základní vzdělání a zda bydlíme ve vlastním bytě či nájemním. Překvapilo mne, že se testy nezměnily od doby mého nástupu do 1. třídy ( zhruba 24 let). Paní doktorka vůbec nepostřehla, že děti nejsou vyhraněné - střídají levou i pravou ruku. Byla to síla. Už vím proč mají ve 2. patře mříže, aby rodiče neskákali z oken. Manžel prohásil, když slyšel jednoho z lékařů, že pokud tam někdo jde a je celkem normální po vyšetření už není.