Ahoj holky,
moc děkuji za Vaše rady a podporu. Určitě si koupím knížku Malý tyran a začnu s taktikou když není maminka, bude plyšové prasátko, když maminka přijde, prasátko jde pryč. Chtěla bych se určitě zastat paní doktorky Kašparové z centra pro plačící kojence, protože jsem její rady asi špatně popsala. Když mi dala radu nechat Lucinku plakat aspoň půl hodiny, bylo tím myšleno toto: Lucinku nakrmím, je přebalená, jdeme si spolu hrát - cca půl hodiny se jí plně věnuji. Pak se zvednu a cca půl metru od Lucinky začnu vařit ( Lucinka začne příšerně plakat)s tím, že během vaření na Lucinku mluvím, podávám jí hračky, občas na ní udělám obličej atd. Když Lucinka ani po deseti minutách nepřestane a jen pasivně čeká, až ji vezmu do náruče a když to udělám, vykouzlí okamžitě úsměv.Takže když opravdu takhle pořád pláče, tak dát do postýlky a nechat plakat.V momentě,kdy plakat přestane, nebo aspoň ubere na intenzitě, tak si ji hned vzít k sobě, aby věděla, že když nebude plakat,bude odměněna. Když zase začne plakat, zase postýlka. Takto by si mělo dítě postupně uvědomit spojitost - nepláču, máma se mi věnuje, pláču -jdu do postýlky. Podotýkám, že toto bych opravdu praktikovala pouze tehdy, když dítě objektivně nic netrápí - případ Lucinky. V době rady paní doktorky bylo Lucince 6,5 měsíce.Jinak poradnu můžu jen doporučit, paní doktorka se nám pokaždé hodinu věnuje, malou kompletně vyšetří a já mám tak jistotu, že je v pořádku.Chodíme na kontroly každé 2 měsíce a návštěva pomůže psychicky hlavně mně.Jinak já si o sobě myslím, že jsem nadprůměrně starostlivá a milující matka, ale když vařím, tak prostě dítě chovat nechci už jen z toho důvodu, že se bojím opaření. Taky si myslím, že bych se necítila dobře, kdybych dítě celý den jen nosila, potřebuji prostě být aspoň chvilku jen sama se sebou a srovnat si myšlenky. Pak se nabiju a jsem schopna lépe fungovat a milovat.Máma musí myslet taky sama na sebe, aby neskončila na antidepresivech jako případy z Vašich komentářů.Prostě když udělám pro svoje dětátko maximum a ono stále pláče a já cítím, že jsem už na pokraji sil, tak ho odložím do postýlky, chvilku s i odpočinu a pak si ho zase vezmu a můžu se na něj smát.Myslím, že horší je varianta, celý den nosit až z toho budu tak unavená,že začnu cítit k dítěti nenávist, což se také může stát.Odcházím načerpat energii do postýlky.