Ahoj autorko,

tak se hlásím se svými zkušenostmi, neboť mě překvapilo, jak moc si jsou naše holky podobné. S tím rozdílem, že Ani brečela už v porodnici a jsou jí přes 2 roky Přesně jako u vás, Ani brečela a brečela vyčerpáním a hlavně utrpením, že ji mamimka zrovna nedrží v náručí a nezpívá, případně nešumí, do ucha. Protože nošení a zpívání bylo jediné, co zabíralo, stal se z Ani závislák na mámě. Už v těch 4 měsících jsem jednou šla na záchod, kamarádka mi mezitím na chvilku Ani hlídala a krásně a klidně ji bavila chrastítkem. Ani byla plně zaujatá, takže nepostřehla, že jsem zrovna odešla. Když jsem se vrátila, naklonila jsem se nad ni, a najednou, jako by si to už ten prcek uvědomil, spustila šílený pláč. Kamarádka - sama překvapená - jen konstatovala "malá vyděračka"...

Na téma brečící děti jsem přečetla knížy, články na internetu, diskuse... Trochu se to zlepšilo v době, kdy začala lézt, pak zas v době, kdy začala chodit a o hodně lepší je to teď, když plynně mluví. První měsíce až rok jsem protrpěla. Před porodem jsem si myslela, že jsem pohodový člověk, který bude mateřství zvládat jako všechno ostatní. Ale po několika týdnech mi sebevědomí kleslo na minimum. POřád jsem si říkala, jak je možné, že ostatní miminka jsou pohodová, se zájmem sledují vše z kočárku a pořád nebrečí? Sama moje mamka mi říkala, že ještě neviděla miminko, které by tak tvrdě vyžadovalo pozornost matky.

Dnes jsem schopna se na toho dívat trochu s nadhledem, protože už jsem si opravdu oddechla. Ani je velice šikovná, krásně mluví a hlavně poslouchá. Naštěstí vždy pravidelně dlouho spala a dobře jedla. Sama od sebe potřebuje mít řád a dělat věci "správně". Taky je chytrá, pozná všechy barvy i jejich odstíny, pár písmen a čísel, umí počítat do 5, mluví ve větách. Ale stále brečí trochu víc, než ostatní děti a vyžaduje větší pozornost.

Myslím, že pláč byl a je pro ni komunikační prostředek, který naštěstí (i když výjimky jsou) vyměnila za řeč. A taky je "hypersenzitivní dítě" - jak tomu říkám podle jedné knížky. Třeba daleko víc vnímá, když se lidi hádají, v místnosti je atmosféra, že by se dala krájet, už jen trochu stresu z nestíhání ji rozhodí.

Teď čekáme chlapečka a celé těhotentsví myslím na to, jaký bude. Protože jsem si vzala do hlavy, že Ani je ubrečená proto, že jsem v těhotenství s ní chodila do práce, stresovala se a neodpočívala, snažím se teď být co nejvíc klidná. Třeba bude chlapeček vyrovnanější.

No ale hlavně, aby byl zdravý. Protože jsem vděčná za Aničku, která ať brečí sebevíc, je zdravá. Hurá!!