Můžu vás ujistit, že jsem byla v naprosto stejné situaci, takže vás chápu!!!Jen teda s tím rozdílem, že mám od sebe děti 4 a čtvrt roku a oba kluky.
Ten mladší je uřvaný hodně doteď, není ani tak závislý na mně, ale na tom, že se mu bude někdo věnovat. První rok(!!!) pokud nespal, tak 90%času řval. Denně jsem absolvovala asi 4 dlouhé procházky s kočárem, (tam to bylo částečně lepší), nebavilo mne to, pořád někde chodit, bolely mne nohy, záda, byla jsem vyšťavená jak citron.
To, že staršímu synovi jsem v tu chvíli nedokázala dát tolik pozornosti, kolik by zasluhoval, je v celku logické - nejsem robot. Naštěstí on je samotář, tak to nebral nijak tragicky. Teprve ted - cca od 15měs - se mu zase věnuji dle mého soudu adekvátně.
Jediná rada - vydržet. Je to k zbláznění, vím to sama!!!