já jsem to měla podobné. Anička byla uřvané miminko, všimli si toho už v porodnici. My jsme tu její povahu doslova přechovali. Stále ji hodně nosíme a mazlíme, ale stal se z ní naprosto nezávislý a nebojácný tvor. A to má po mně genetickou výbavu k úzkosti a depresím. Určitě jsi udělala dobře, když jsi jí nenechávala vyplakat. Možná byla taky zpočátku úzkostná a potřebovala tě. Jenom bych to neoznačovala u takhle malého miminka za tyranství, nebo nedejbože za manipulaci. To že se usměje když jí vezmeš nemusí znamenat hurá zase jsem vyzrála, ale třeba jen to je super, že je ta moje máma u mě, hned se cítím líp.