Moje mimino-dnes necelých 10 měsíců-je z tohoto těsta. Poslední 2 měsíce vydrží v postýlce až 20 minut, když jsem vedle (třeba vařím). První 3 měsíce jsem ji nosila cca 15 hod denně. Nepřeháním ani v nejmenším. V šátku i v rukách. Bylo to děsný, občas, někdy jsem měla všeho plný zuby(naše domácnost katastrofa, binec, nevařím...), ale celou dobu JI CHÁPU. Myslím, že člověk je stále ještě skoroopice, malý opiče je na matce připlaclé stále, primitivní kmeny mají různé pověry, malé děti se v miminkovském věku předávají z rukydo ruky. Ted už opradu dcerka začíná někdy zuřit, aby si mě "potýrala", jsem to už schopna rozlišit a začínám to vláčení odbourávat, ale doposud jsem byla její otrok vědomě. Jen podstatný rozdíl asi je, že tj moje první dítě, tak jsem si ten přepych být jí otrokem mohla dovolit. Ale jsem zastáncem dítě NOSIT, NOSIT, NOSIT. Chce to však olerantního muže a případné sourozence.