Milá Denisko prožívám to samé, co Vy, v podstatě již od narození naší princezničky Elišky a mám pocit, že nikdy nebude líp. Četla jsem si Váš článek a říkala jsem si, no to je u nás doma. Naší slečně bude už rok a jediné, co se zlepšilo je noční spaní. Nebudí se po jedné až dvou hodinách s pláčem. Tento příspěvek píši a stále odbíhám k poplakávající Elišce. Mám ji v přenosné postýlce obloženou hračkami, vidí na mě, přesto pláče a rozhodně jí nic nechybí. Radila jsem se také s lékařem, řekl mi, že je naše Elinka malá tyranka a v podstatě mi doporučil to samé, co Vám. Jenže, je to velmi těžké. Také nevydržím a jakmile ji plačící vezmu do náruče, rozzáří se jako sluníčko a vesele kope nožkama, jakoby žádný pláč nebyl. Přitom jí tečou slzy jak hrachy. Mám staršího syna, je mu sedm let, ale takové problémy jsme s ním neměli. Zase musím odběhnout k naší slečně. Tak píšu jen takto krátce a přeji Vám a všem maminkám, které mají stejné děti, hodně sil a trpělivosti.