Ani nevím,jestli má cenu,abych to psala,ale třeba to autorku malinko "utěší",že není sama....

Moje dcerka palakala stále...plakala dlouhé měsíce....nedokázala spát,budila se rovnou do řvu. Spala jen v kočáru,jen za jízdy,jen za ticha.

Kojila jsem a to byly jediné chvilenky ticha a "souznění". Byla jsem vynervovaná a ač jsem se snažila být v klidu pro ní,tak myslím,že už to byl začarovaný kruh. Manžel nebyl celý den doma a večer se vrátil natěšený na holčičku a oan u něj byla zázračně více poklidná,alespoň na pár okamžiků.

Asi to z něj cítila.¨


Trvalo to dlouho,dlouho. V šátku jsem nosila a to bylo fajn,koupání bylo fajn...pár drobných věcí se na pomoc našlo.

Teď mám druhé dítě a je to asi polovina toho. Ten je též nespavý,též "uřvaný",ale dá se utěšit. Najdu ten důvod. Pláče že chce nosit,že je nuda. Je to prostě "jen" tyran. Ale to je úplně o něčem jiném. Je to náročné miminko,ale není to ten uzlík,co plakal,plakal....ne ne..řval a řval a nikdo mu nedokázal mopoci.¨

Je to náročné,vydržte!!! Snad i to,že jste se vypsala Vám ulevilo.

Jistě Vám to Vaše miminko vrátí. Snažte se to moc neřešit,nepitvat,jen přežít a hledat střípky,které Vám a jí udělají dobře a jak čas bude plynout,tak se vše jistě zlepší.

Dcerka je teď šikovná holka. Není hyperaktvní,nebo něco podobného.

Držím palce!!!