Libiku, ja teda nevim, proc by nekdo nemohl ragovat na prispevek aniz by cetl clanek, kdyz onen prispevek o clanku nerika nic. Pisatelka jen psala, jak je to u ni ted doma...
Ja taky na rozmazleni miminek neverim, neznam zadneho psychologa, ktery by tvrdil, ze se chovanim neco zkazi, naopak, viz treba Matejcek, zato doktori jsou studeni jako psi cumak, porad maji neco o zvykani na chovani. Ale mimiko se prece chovat POTREBUJE! (nikoliv chce, jen tak ze srandy pro trapeni rodicu)

Ja prvni dceru chovala az 12 hodin denne, bylo to silene, nevarila jsem, jedla az dosel manzel... musela jsem chovat, i kdyz spala, trvalo to 4 mesice, v kocarku vydrzela byt vzhuru klidna asi 20 min, spat tak 10 min, usnout v nem ovsem usnout neumela nikdy, to jsem ji musela uspat v naruci a pak ji polozit. Jedinkrat jsem ji nenechala schvalne plakat.Pak se to vse zmenilo ze dne na den, nase dceruska spala v kocare 4 hodiny a stalo se z ni spokojene slunicko a je takova do dneska, jsou ji dva roky. Je sikovna, sama se naucila usinat sama, spavat ve sve postylce, sama se v 15 mes. odstavila, od 17 mes je pres den bez plen, pocita do deseti... ted mame trimesicni miminko a starsi dcera je stale v pohode.
Nekdy mi z toho, jak se chova a jak je stastna, jak se raduje ze zivota pripada, jako by nam to vse vracela.
A jeste jeden dodatek, moje babicky mi porad vtloukaji do hlavy, CHOVAT, CHOVAT, CHOVAT. Kdo chova ma krala, kdo nechova... ma neco jinyho. Miminek, ktere musi nekde opustene plakat, je mi strasne, strasne lito.