A máš sedátko daný tak, aby kromě tebe viděl alespoň trošku i co vlastně děláš?

Malý byl odmalička fascinovaný pozorováním naší činnosti. Ležet v postýlce a vidět mě, mu nestačilo, to dokázal prořvat hodiny. Až jsem si ho začala dávat do kočárku těsně vedle sebe a poměrně dobře viděl alespoň část z toho, co dělám, taky měl se mnou častý kontakt, protože jsem nemusela odbíhat od práce, ale mohla jsem ho kdykoliv pohladit, usmát se na něj, pohoupat, vyměnit hračku apod. A byl od něj poměrně klid. Sice jsem hodně chovala, ale pokaždý, když se uklidnil, vrátil se do kočárku a vydržel tam pár minut spokojený.
Postýlka v kuchyni zůstala zcela nevyužitá, protože řval a řval a řval. Prostá moje přítomnost mu nestačila.