Emičce bude za týden rok, ještě pořád je to dost dráždivé dítě, ještě pořád řve v autosedačce jako by ji vraždili, sedět na kočáru...no tak maximálně 15 minut, pak je to už velká nuda a opět řev a ještě pořád má problém usnout a v noci se několikrát budí.Ale rozhodně musím říct, že JE TO LEPŠÍ! Díky bohu, protože už opravdu tahám poslední zbytky energie z paty.Kdo mě potká po delší době, ten mě nepoznává, jsem jak kost a kůže , díky mému malému tyranovi.Otec malé to taky psychycky nesnesl a odstěhoval se od nás...prý se potřebuje vyspat, protože on narozdíl ode mě chodí do práce.To co jsem si tady přečetla, mě trošku dodalo energii, ten pocit, že takové děti jsou a není to jen to moje.Podotýkám, že se ve svém okolí stýkám opravdu s hodně matkami podobně starých dětí a to moje bylo vždy to nejhorší, nejuřvanější a nejproblémovější...a já se ptala proč, kde dělám chybu s co s tím...už NIKDY nechci další dítě, to by byla moje smrt!!!