Ahoj všem,
i já sem musím něco vepsat. Osobně totiž vědu velmi obdivuji a uznávám a jestliže na světě existuje nějaký způsob vyšetření, který by mohl někoho ušetřit od života plného bolesti a trampot, tak to udělám. Kdybych já byla postiženým dítětem v matčině bříšku, strašně bych si přála, abych se nemusela narodit, abych nemusela prožívat hroznou bolest, kterou bych na tomto světě nesla. Což o to, narodí-li se vám postižené dítko, a člověk na to má vnitřní sílu a věřím, že pokud se jedná o jeho dítko, tak ji často má, tak se o něj postará. Ale každá matka by se měla rozhodnout svým srdcem a tím se já rozhoduji podle toho, jak sama bych to chtěla v životě mít, kdybych měla tu volbu. A postižené by se mi tady žít nechtělo, byť bych měla tu nejlepší péči a milující rodiče, chtěla bych to zkusit ještě jednou někde jinde...Kdyby se mi stal hrozný úraz a já se předtím mohla rozhodnout, jak pak naložit se svým životem, také bych si přála eutanasii. Za každou cenu svou láskou tedy nestojí za to někoho trápit. Ač, každá maminka má právo to vidět jinak, proto je jen a jen na ní, jak se rozhodne, ač je to kruté. Ale kruté je to v obou případech, obě rozhodnutí jsou svým způsobem krutá. Proto si myslím, že tohle se nedá nikdy posoudit.
Myslím si ale, že tato vyšetření nejsou zbytečná, určitě ne ve všech případech