Hmmm, tak já zcela upřímně přiznávám, že mám "jinak radši" mladšího syna. Radši ve smyslu, že s ním vycházím snáz, je pochopitelnější, předvídatelnější a je mi většinou příjemné s ním trávit čas. Starší mi dává od prvního dne svého života víc "zabrat", často mě připraví o dobrou náladu hned v několika minutách po probuzení, často jeho reakce nejenže nesplňují moje představy, ale většinou je ani nechápu a spoustu jeho povahových rysů musím vědomě přijímat, jako se přijímá špatné počasí. Prostě mě stojí mnohem víc energie a mám k němu složitější cestu. Mohla bych to ještě přiblížit tak, že kdybych si vybírala partnera pro život, vybrala bych mladšího. Jeden z mých synů přišel z Nebe a jeden z Marsu. Jeden je moje přirozené mateřství a druhý hozená rukavice. Ale právě proto, že jsem si to přiznala, vyhrazuju staršímu víc času a svých myšlenek, aby ve výsledku dostali oba stejně. Jsem si skoro jistá, že dostávají a oba se cítí a jsou milováni, jen jinak. Hezké dny všem vašim dětem.