...buď hoďte kamenem, a nebo prosím mlčte. Soudit je opravdu hrozně jednoduché a snadné...

Já jsem se svým mužem jedenáct let. Nevěrná v tom pravém slova smyslu (jako že bych měla sex s někým jiným) jsem mu nebyla. Ale nějaký ten úlet před tím, než jsme se vzali, nebo měli děti, tak to se stalo. A sama vím, jak je to snadný. Jsem ráda, že se to tehdy ustálo v nějakých hranicích, že nedošlo k ničemu zásadnímu a nemusela jsem nic řešit. Přesto mi to stačilo, bohatě... k tomu abych přemýšlela. Ale znám tolik lidí, kteří prostě v době, kdy doma to neklape, jsou starosti, není to úplně lehký, tak prostě v té době někde podlehli kouzlu a tajemnu toho zakázanýho ovoce... Nikdy bych nesoudila lidi za takovouhle nevěru. Mám sklon soudit za takový ty dlouhodobý vztahy, který jsou vědomě udržovaný a partner je dlouhodobě oklamáván, obelháván a podváděn... to neuznávám... to není fér. Ale ulítnout může fakt každej, to není plánovaný a cílený, to se prostě někdy může stát. A opravdu jsem si jistá, že se to může stát i těm, kteří si myslí a jsou přesvědčeni, že se jim to nikdy stát nemůže....

Autorce článku bych napsala tolik... tvůj muž jistě tuší, z toho prvního rozhovoru, kde se ptal jestli je dítě jeho, to je patrný. Ve chvíli, kdy manželé dítě chtějí, plánují, vše klape jak má, tak se takhle muž asi nezeptá. Nebo aspoň můj se neptal, ani jednou... bylo to jaksi samozřejmé, že jsou děti jeho. Ale asi v té době u vás všechno nebylo OK. Být tebou, sama sebe přesvědčím, že syn je jeho. Zapomenu, jak napsal Láďa (mimochodem, krásně napsáno). Zapomenu co se stalo, a postarám se o to, abychom byli šťastná rodina, v rámci daných možností. Já sama bych asi vzniklou situaci řešila jinak, asi bych riskla, řekla pravdu hned a doufala že zůstane manžel se mnou, nebo si možná i přes svou averzi k potratům miminko nenechala (kamenovat mě můžete...nevím, co bych udělala) nebo si ho nechala a zůstala radši s ním sama, nevím... Ale teď, po čtyřech letech, bych už neřešila nic. Nikdy bych už neřešila nic. Doufej, že nikdy nebude nutné to řešit.

Není to dlouho, co se v televizi řešilo, kolik otců vychovává nevědomě cizí dítě... překvapuje mě, že se tady nenajde jediná ženská, která to prostě taky zažila...

Drž se.