Libíku nevím co Ti dodává odvahu být tak strašně nad věcí. Obvykle mě taky moc z míry nevyvede, ale tady je celkem hluboký prožitek a zmatek, který působí dodnes ač už jsou to léta, co se "vina" táhne. Pokud chce někdo ulítnout, ať dělá jak umí. Někdo dokonce ulítává neustále. Ale pro mě byla toto zpověď někoho, kdo ulítl, bohužel s následkem a nedokázal se vnitřně rozhodnout, co s tím, neboli stále ještě pochybuje, že řešení, pro které se rozhodl bylo správné. Patrně bylo nejlehčí v té chvíli. Pochybuji, že bych měla dost síly čekat dítě s "úletem", sdělit to životnímu partnerovi a čelit novému životu sama. Na druhou stranu celoživotní lež posouvá ten vtah opravdu někam jinam. Pokud budu neustále v krizi, kdy a zda lež, která v tomto případě není maličkostí, praskne.....určitě se to na mě projeví i jinak. Zkus se nejdřív zamyslet než šmahem začneš chrlit blahosklonné rady a kecy o "svatejch"