Nečetla jsem celou diskuzi, nicméně v životě zastávám názor, že je velký rozdíl mezi rodičem myšleno biologickým a rodičem skutečným. Stát se rodičem biologickým je daleko jednodušší než stát se rodičem skutečným (kolikrát stačí jen jedna noc). Jenže pro dítě je daleko důležitější rodič skutečný, to je ten, který dítě miluje, stará se o něj, vychovává ho, je tady pro něj v těžkých chvílích, dítě se na něj může spolehnout... a pak je podle mě jedno, jestli ten rodič je současně i biologický. Celkově si myslím, že matkou jsem nestala jen díky tomu, že mi dítě rostlo v břiše a pak ho z něj vyndali, ale díky každodennímu společnému životu, péči, radosti a i starosti
Katka je (resp. byla) moje vajíčko a manželova spermie, nicméně jen proto ji rozhodně nemiluju, miluju jí jako človíčka, který se na mě směje, se kterým se tulíme a prožíváme řadu dalších věcích. Takže z mého pohledu manžel autorky je otcem jejího syna. Nyní (po 4 letech) bych mu to na místě autorky již neříkala, ublížila by tak jak otci, tak synovi a to asi nechce ani jeden z nich.